Dagmar Adámková

V politice jsem od roku 2006 a vnímám ji jako službu občanům. Ano, mám ambice, chci pracovat pro naše město a pro náš kraj. Nevidím nic špatného na tom, že chci měnit věci k lepšímu místo planého a nekonstruktivního kritizování. Otištěný článek Už se popraly (Moravský jih, dne 9. září 2008) popisuje situaci, která se měla odehrát na radě města v srpnu tohoto roku. Netuším, kdo byl zdrojem této informace. V srpnu jsem totiž měla řádnou dovolenou a na radě města jsem tedy vůbec nebyla.

Snažila jsem se, leč sama toho moc nezmohu a v současné době jsem přestala být i kompetentní. Kultura je přece zlatem Jižní Moravy.

Kultura, to je ta oblast, kde město musí konečně přehodnotit dotační politiku. Mělo by začít finančně více podporovat kulturní a společenské aktivity, posílit partnerství veřejného a soukromého sektoru k udržení místních kulturních tradic. Je třeba silněji podporovat profesionální a amatérské instituce v oblasti kultury a společenských aktivit. Musí se také konečně uznat, že ve městě je víc než jeden odborník na kulturu. Také je nutné více jednat se zástupci spolků. Tuto skutečnost jsem si velmi dobře uvědomovala. Při své práci sem se snažila na pravidelných setkáních krúžků více naslouchat jejich potřebám. Řešili jsme nejen provozní problémy kulturních domů, ale na základě dohody o transparentnosti jsme řešili i vlastní představení krúžků na podiích našich partnerských měst nejen u nás, ale i v zahraničí. Existence krúžků a jejich fungování má svůj specifický význam.

Dagmar Adámková dostala káravý dopis z radnice. Tajemník jí v něm vytýká nedostatky. Adámková s kritikou nesouhlasí.

Když člověk dostane dopis, očekává od něj vždy něco nového, povzbuzujícího nebo alespoň informačního. Ale dopis, který mi 8. srpna 2008 napsal tajemník města Břeclavi, Dalibor Neděla, do žádné z těchto kategorií rozhodně nezapadá.

Přiměl mě spíš k zamyšlení, kdo vlastně řídí město Břeclav?

Hodně se v současnosti o mně mluví. Informace jsou zaručené i méně zaručené, zejména pak o mé pozici ve vedení města. Rozhodla jsem se využít možnost, kterou mi poskytl vydavatel týdeníku Břeclavsko, a občas informovat občany města o aktuálních věcech nezávislým pohledem. Nezávislým nejen z důvodu, že kandiduji na kandidátce nezávislých do krajských voleb, ale že jsem také politicky a ekonomicky nezávislá na současných krocích top managementu města.

O Hudbě z podzámčí toho bylo napsáno již spoustu, proto se k této problematice zatím vracet nebudu, počkám, až vychladnou horké hlavy a vstřebají se dojmy diváků z této kulturní akce.

Za necelý měsíc se již stihli břeclavští obyvatelé dozvědět o nenadálé změně lokality chystaného festivalu a seznámit se s různými odůvodňujícími verzemi a zákulisními informacemi.

Promarněnou šanci radnice na zvýšení kulturního kreditu Břeclavi a důsledky do budoucna však již nikdo nereflektuje.

Luděk Kabelka spolu s radní Dagmar Adámkovou naplánovali festival pro Břeclav. Kabelka měl na starosti programovou, produkční a organizační část, Adámková měla zařídit potřebná povolení od města a finanční plán akce. Podle jeho výše Kabelka sestavil program, na němž se tak mohl objevit brazilský samba orchestr, pravá kubánská kapela či oblíbený Hradišťan podpořený olomouckou filharmonií.

V břeclavském rozpočtu se nenašel milion korun na zorganizování mezinárodního hudebního festivalu. Prestiž, kterou by festival mohl přinést, pohřbil nezájem radnice zaplatit takovou sumu bez jakékoliv spoluúčasti sponzorů.

Ve Staré Břeclavi má před dokončením nová hasičská zbrojnice. Tamním hasičům ji nechala postavit břeclavská radnice.